Poslední dny papeže, který se odvážil na Velikonoce navzdory varováním lékařů

Zajímavý začátek jednání – vy, já a náš skvělý papež! Pojďme si povědět o nečekané události, která otřásla nejen Vatikánem, ale i srdci mnoha věřících po celém světě.

Vyhlášení smutné zprávy

V pondělí po poledni se po celé Itálii rozezněly zvony. Papež František zemřel. A představte si to, ještě neuplynulo ani 24 hodin od doby, kdy se na balkóně nad náměstím svatého Petra objevil a požehnal zhruba 35 tisícům lidí, kteří oslavovali Velikonoce.

I když byl papež po 38 dnech v nemocnici s dvojitým zápalem plic, na Velikonoce dýchal sám, bez kyslíkových trubic. Doktoři mu doporučili dvouměsíční odpočinek, ale on to měl očividně v plánu trochu jinak – jako typický vatikánský pán, který si rád povídá s lidmi.

Poslední slova a tichá modlitba

Když se papež na Velikonoční neděli objevil, dav below ožil nadšením, ale pak se náhle všechny hlasy staly tichými. „Drazí bratři a sestry, přeji vám šťastné Velikonoce,“ pronášel s usilováním. A to byly jeho poslední veřejné slova.Mauro, jeden z návštěvníků náměstí, si vzpomíná: „Lidé to cítili, jako kdyby věděli, že ho vidí naposledy.“

Alberto, další z přítomných, podotkl: „požehnal nám, ale jeho hlas byl slábnoucí.“ Přesto,co se stalo,zůstává jeho odkaz silný.

Léčba a návrat do Vatikánu

Doktoři z římské nemocnice Gemelli mu doporučili úplný klid, ale on jako by si to vzal k srdci tak napůl. Věděl,že Velikonoce jsou pro křesťany velmi důležité,protože oslavují vzkříšení Ježíše Krista. A tak, jak se blížil den oslav, papež se neudržel a začal setkávat s lidmi.

Když papež má plné ruce práce

„Je mi to líto, ale musím být zpátky do Vatikánu ještě před Velikonocemi,“ říkal po svém propuštění. A skutečně, na Květnou neděli 13. dubna, se znovu ukázal na balkóně, přičemž jeho mohutnější postava mezi 20 tisíci lidmi byla obdivuhodná. A to vše bez ohledu na rady lékařů!

Setkání s vězni

V posledních letech se rád setkával s lidmi, kteří nejsou v tak příznivé situaci. Čtvrtek před Velikonocemi navštívil věznici Regina Coeli, kde se setkal s vězni. „Měl jsem možnost být mezi vámi, i když letos to nebylo jako dříve. Budu tady pro vás,“ sdělil s nádechem důstojnosti.

Poslední rozloučení

Následně se papež setkal se zástupci politiky a ještě si neodpustil pár vtipů. Když už byl tím pravým papežem, zjevil se ještě jednou před davem lidí s popemobilem. Obraz, který viděli, byl srdečný, ale mnoho lidí, jako Alberto, se snažilo tvářit šťastně, i když věděli, že se blíží konec.

Když František zemřel ve své milované Casa Santa Marta, emblematu skromnosti a pokoření, celá Itálie znovu ožila. Karty se zamíchaly, a to bolestivě. Dostalo se mu úcty, které byl tak neochotně zasloužen.

Po roce smutnění

Papež František byl v místě, které si sám vybral, mezi lidmi, které miloval. „Když budu žít izolovaně, k čemu mi to bude?“ říkával. V následujících dnech se v Casa Santa Marta sejdou kardinálové z celého světa, aby zvolili jeho nástupce.

Na náměstí svatého Petra, under blikajícími slunečními paprsky, se mísili lidé s duchovními. Procházela skupinka jeptišek, které si těžko uměly představit, jak někdo tancuje s náušnicemi v uších. „To je neúcta!“ žvatlaly.

A tak se z obrazovek, které předtím promítaly papežovo požehnání, ozvalo: „dnes večer se za něj modlíme.“ Okomentujme totéž – velký papež zakořenil v naše srdce, a my mu za to děkujeme.