Vyhořelá ulice v LA: Bolest a ztráta všechno spálila
Ve světě plném dramatických událostí a příběhů, které nám doslova berou dech, máme dnes na talíři tragédii, která zasáhla komunitu v Altadeně, na severovýchodě Los Angeles. Oheň, který se rozhořel s nevídanou silou, nejspíš roztrhl soužití mnoha lidí a zanechal pouze trosky tam, kde dříve byla obydlí, a vzpomínky na šťastné chvíle. Pojďme se trochu podívat na příběh jednoho z těchto obyvatel, profesionálního kuchaře, který se ocitl uprostřed živlu, od něhož nemohl uniknout.
Obsah článku
Ztráta, která bolí
Daron Anderson, šéfkuchař, který byl naprosto přesvědčený, že se narodil v kuchyni – a to doslovně! V 45 letech se mu podařilo strávit většinu svých dní na adrese West Las Flores Drive 295, kde vyrůstal se svou matkou. Tento týden ale jeho život dostal pořádnou ránu, jak se málem rozplynul v plamenech.
V jeden den, daron kráčel mezi troskami vlastního domova v Altadeně, snažící se najít své litinové pánve, které doufal, že se somehow zachránily.Když procházel,zůstávalo mu jen vzpomínat na chvíle strávené s přáteli,jako byla Rachel,jejíž dům na čísle 296 nyní leží v popelu,nebo na rodinné oslavy v sousedním domě na čísle 281,ze kterého nezbylo nic.
Když vítr přináší tragédii
Celá situace začala v úterý večer, kdy silný vítr Santa Ana svíral okolí. Daron právě uklízel na svém zahradě, když najednou pocítil, že něco není v pořádku. U Rachel, která si sundávala vánoční ozdoby před domem, si vyměnili znepokojené pohledy. „Tohle nevypadá dobře,“ podotkla. V té době ještě netušili, že jeden z nejhorších požárů v Los Angeles se právě rozhořel blízko.
Požár Eaton, který se přehnal Altadenou, spálil více než 14 000 akrů a zničil tisíce domů, což vedlo k úmrtí jedenácti lidí. Zatímco se situace na západě LA nelepší, také požár z Palisades spálil více než 23 000 akrů a vzal si životy dalších pěti lidí.
Rychlá evakuace a nedostatek času
Dillon Akers, Daronův soused, byl v práci, když ho zpráva o požáru přiměla k návratu domů. Situace byla zoufalá, jeho rodina spěchala ven z domova s tím, co mohli zachránit. Dillon také vzal na vědomí, co se kolem děje, a zatímco se motali ve tmě a kouři, snažil se najít klíče, které ztratil. Se svým strachem na úrovni 10 ze 10 (a ruku na srdce – nebyl bys na tom lépe?) stihli nakonec utéct jen tak tak.
Rachel opustila svůj domov pár hodin před Dillonem s tím, že si ani nevzala všechno oblečení, jen základní věci pro sebe a svojí rodinu. „Dohromady jsme to ale dali,“ vzpomíná nyní.
Katastrofa, kterým nikdo nevěřil
Když se Daron a jeho sousedi pokoušeli hasit plameny zahradními hadicemi, vyšlo najevo, jak zoufale mizerné byly možnosti. „Voda se nedostávala ani dovnitř,“ vzpomíná hipolito, jeden z místních obyvatel. Celé hodiny jim trvalo, než si uvědomili, že se bude muset evakuovat i jejich rodina.
Ráno se Daron podíval na děsivou scénu – jeho sousedství se proměnilo v apokalyptickou scénu. „Všechno je pryč!“ volal s bolestí v srdci, když procházel zničenou ulicí. Z každého koutu se teď ozývaly vzpomínky, katastrofa vzala z rukou drahé památky, které s úsměvem vzpomínal.
Co zůstalo
Přestože to vypadá jako úplný konec, zbytky naděje se objevily i uprostřed spáleniště. Daron našel několik nepohřbených dekorací v zahradě své sestry,které ho přiměly se usmát.Také se mu podařilo vyhrabat kousek zničeného ovocného stromu, u kterého si pomyslel, že by mohl zkusit zasít semínko a pokusit se tak o nový začátek.
Zůstává jedno: v těžkých časech se lidé musí spolehnout na sílu komunity a vzájemného podporování. Naše vzpomínky nás dokážou pohánět vpřed, a i když se zdá, že všechno je pryč, naděje přece jen zůstává.
