Myanmarské zemětřesení: ‘Cítím vinu, naši lidé nás nyní potřebují
Když domov volá skrze slzy: Jak zemětřesení zasáhlo myanmarskou diasporu
Ahoj přátelé! Dneska se ponoříme do příběhu, který je tak silný a smutný, že vám možná vyrazí dech. Víte, jak se občas cítíte bezmocní, když sledujete zprávy? Tak přesně toto zažívá mnoho myanmarských migrantů, kteří se ocitli daleko od domova po nedávném tragickém zemětřesení. Pusťte si pohodlně nohy a pojďme se na to podívat blíž.
Obsah článku [skrýt]
Soe Ko Ko Naing naposledy navštívil svého prastrýce v červenci u jejich oblíbeného místa podél řeky Irrawaddy. S plánem uprchnout do Thajska nechtěl Ko Naing nikomu důvěřovat – kromě svého vzácného příbuzného, kterého si velmi vážil.
“Plánoval jsem únik do Thajska a Onu jeho podpořil… vždycky si přál, abych byl v bezpečí,” vzpomíná třicetipětiletý aktivista na práva pracovníků. Co se však stalo poté? Jeho strýc se stal jednou z obětí strašlivého zemětřesení, které zasáhlo Sagaing, a postihlo přes 2000 životů.
Bezradnost a pocit viny
Nyní, když Ko Naing žije v Thajsku, trápí ho pocit bezmoci a viny. “Mám noci bez spánku a stále trpím,” říká. Sice se cítil donucen opustit domov, ale má pocit, že teď, když jeho lidé potřebují pomoc, je on daleko.
Tato zkušenost sdílí mnoho dalších,kteří opustili Myanmar a v současné době sledují situaci shora. Zatímco je pro ně těžké pomoci svým blízkým, tvoří spolu shromáždění s cílem shromáždit dary a podporu pro oběti katastrofy.
Ukázky myanmarské komunity v Thajsku
V Thajsku žije přibližně 4,3 milionu myanmarských migrantů. Tato čísla jsou ve skutečnosti mnohem vyšší, pokud zahrneme i ty bez dokumentů. Mnoho z nich pracuje v zemědělství, rybolovu a stavebnictví. Například na budově v Bangkoku, která se zřítila kvůli zemětřesení, bylo považováno za možné, že mezi pracovníky bylo mnoho Myanmarců.
A teď si to představte: Deštivá pondělní ráno v Samut Sakhon, rybářském přístavu poblíž Bangkoku, kde se to mladými lidmi z Myanmaru jen hemží! Muži na tradičních dlouhých sukních a ženy s krémem nežna s obavou sledují zprávy a debatují o tom, co se děje.
Překročení hranic pro svobodu
Ko Naing a jeho rodina uprchli do Thajska přes nelegální cesty. Museli se vyhnout hranicím s Thajskou policií a několikrát se dostali do nebezpečných situací. Ale i po přistěhování do Thajska, kde se usadili v Samut Sakhon, se cítili bezradní vůči událostem v Myanmarsku.
“Žiju teď v Thajsku a přesto se cítím depresivně… pandemie, puč a teď ještě zemětřesení? To je jako zlý sen!” posteskl si. Hodiny a dny strávené na sociálních médiích a sledování zpráv o devastaci je uvádějí do ještě hlubšího smutku.
Pomoc od lidí pro lidi
Ko Naing je nyní zapojen do shromažďování peněz a pomoci pro oběti zemětřesení. Věří, že pokud bude všechno černé a smutné, nikdo jiný nepomůže jejich lidem. Je pro něj důležité, aby se lidé spojili a našli v sobě sílu pro rekonstrukci a znovuobnovení míst, kde jeho blízcí kdysi žili.
Konec konců, konec jedné kapitoly vždy znamená začátek druhé. A dokud jsme naživu,můžeme ještě udělat něco dobrého pro ty,kdo to potřebují. Co říkáte? Pojďme si pomáhat navzájem a stát při sobě!
