Jak byla podepsána historická dohoda o Gaze těsně před termínem
Zajímavé vyjednávání: Jak se dohodla historická smlouva v Gaze na poslední chvíli
Představte si, že se blíží super důležitá schůzka a vy víte, že to bude napínavé až do poslední minuty. No, přesně tak to vypadalo, když vyjednavači Izraele a Hamásu uzavírali dohodu, při které mezi nimi byla pouze jedna podlaha! To raději neriskovat, že? Pojďme se podívat, jak k tomu došlo.
Obsah článku
Poslední chvíle nervozity
Takže, vyjednávání trvala už nějakou dobu – a občas se zdálo, že je to všechno beznadějné. Ale když se klíčové postavy sešly na jednom místě v Dauhá, tempo jednání se začalo zrychlovat. Ze zákulisí se šuškalo, že do poslední chvíle probíhaly debaty – doslova až 10 minut před tiskovou konferencí, kdy už se podíly na přípravách. „Takhle se to prostě dělá! Pojďme si dát svačinu, ale jen po podpisu,“ vtipkoval jeden z účastníků.
Dynamika jednání
Omlouvám se, ale dohoda nepadla z nebe.Když si to shrneme, rámec vyjednávání se skládal především z tří fází: příměří, výměny izraelských rukojmí za palestinské vězně a postupné stažení izraelských vojsk z Gazy. Tento návrh prezentoval již v květnu prezident Joe Biden.
A co se stalo po mid-červnu? Pozice Hamásu se začaly zhoršovat a byli dost izolovaní. Hezbollah v Libanonu byl také v problémech, a tak Hamás začal cítit tíhu reality. Američtí úředníci to viděli takto: „Hamás už nemohl doufat v zázrak.“ Někdy vám prostě v životě dojdou trumfy a pak se musíte postavit k jednacímu stolu s otevřenými kartami.
Pohled z obou stran
Víš co? Během jednání se ukázalo, že Hamás byl v začátku „kralující“, avšak po úmrtí Yahya Sinwara se karta obrátila. Izraelští úředníci říkali, že Hamás přešel do defenzivy, a že „dějiny se píší samy“. Ale to neznamená, že to byli úplní bezďáci. ve skutečnosti si obě strany musely vzájemně vyměnit dosti „ostré“ postoje.
Falešné naděje
Ale všechno super; nakonec se ukázalo, že optimistické výhledy se nemusí vždy naplnit. Když jsme se dostali k Vánocům, jednání vázla na dvou klíčových bodech: kdo bude propuštěn a kolik z celkového počtu zajatců bude vyvezeno. Hamás se s tím nepáral a na přelomu roku začalo hrát „mlčení“, které mělo mnohé otestovat, včetně trpělivosti izraelské vlády.
Pár kroků vpřed, pár kroků zpět
Jakmile se však blížil leden, napětí dosáhlo nového vrcholu. Jak se říká, „nakonec to dopadne dobře, ale většinou je to na nervy“.
Jednání se ustálila na finalizaci seznamů pro obě strany a schůzky se stávaly už delší. „Ty jsi byl kolik hodin v tomhle tumultu? Omlouvám se, ale musíme pokračovat!“ vtipkoval jeden z diplomatů.
Dohoda na spadnutí
A tak, když přišel 15. leden, ve vzduchu viselo napětí. „Něco se děje! Všechny důležité hlavy jsou ve stejném budově, nói!“. A opravdu, dohodu se podařilo uzavřít. Právě v tu chvíli vyjednavač Hamásu poslal zprávu, že „všechno je hotovo“.
dohoda, která se původně zdála nemožná, se stala skutečností. Můžeme nyní jen doufat, že přinese mír a stabilitu, po čemž všichni toužíme. Ať už jsou tvoje názory jakékoli, jedno je jisté – diplomacie je někdy nejvíc „únavná hra na nervy“, ale má smysl, když se věci pohnou.
