III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jiří Zemánek) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Městského soudu v Praze, neboť jím bylo porušeno právo stěžovatele na přístup k soudu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
„Zárukou proti oslabení práva obhajoby na dostatečnou možnost odůvodnění své stížnosti je omezení, které soudu druhého stupně brání v rozhodnutí o podané stížnosti dříve, než má obviněná osoba možnost se zcela seznámit s odůvodněním napadeného rozhodnutí,” uvedl Ústavní soud ve svém odůvodnění.
Soudní přezkum rozhodnutí o vazbě má význam pro dotčenou osobu bez ohledu na to, zda vazba stále trvá. Porušení ústavně zaručených základních práv a svobod osoby, která byla ve vazbě na základě nezákonného rozhodnutí nebo v ní zůstala bez rozhodnutí o ponechání ve vazbě po uplynutí zákonem stanovené lhůty, není zhojeno jejím propuštěním z vazby nebo převedením do výkonu trestu. „Skutečnost, že stěžovatel již není ve vazbě, nečiní ústavní stížnost proti takovémuto rozhodnutí či jinému zásahu neopodstatněnou. Zájem obviněného na posouzení zákonnosti vazby může být dán i poté,” uvedl Ústavní soud.
Poukazoval-li Městský soud v Praz ve svém vyjádření k ústavní stížnosti na skutečnost, že i přes svůj závěr o opožděnosti stížnosti se v napadeném usnesení otázkou důvodnosti či opodstatněnosti trvání vazby meritorně zabýval, pak jeho konstatování nemůže podle Ústavního soudu v ústavní rovině obstát. Není totiž náležitě odůvodněno v rozsahu, který odpovídá konstantní judikatuře Ústavního soudu, neboť je toliko obecným konstatováním důvodnosti vazby, aniž by se vypořádal s argumenty stěžovatele způsobem, který odpovídá míře jejich závažnosti. „Tuto vadu nemůže zhojit ani doplnění odůvodnění učiněné (až) ve vyjádření k ústavní stížnosti,” dodal Ústavní soud.
(red)
