Ústavní soud: Odměny obhájců ex offo nesmí být nedůvodně kráceny

Výkon ustanoveného obhájce nesmí svou kvalitou zaostávat za činností obhájce zvoleného a placeného obviněným. Soudy proto nemohou bez důležitého důvodu zkrátit právo obhájce ex offo na odměnu.  Vyplývá to z nálezu Ústavního soudu, v němž bylo vyhověno stížnosti advokáta proti rozhodnutí soudů, které neuznaly jeho odměnu a výdaje coby obhájce ex offo v přípravném řízení.

Obvodní soud pro Prahu 1 a posléze i Městský soud v Praze rozhodly, že advokát si v přípravném řízení naúčtoval údajně zbytečné náklady, když se účastnil i úkonů, u nichž jeho přítomnost nebyla podle jejich názoru nutná. Jednalo se o výpovědi ostatních obviněných v případu, přičemž na tyto úkony byl advokát obeslán orgány činnými v trestním řízení.

Soudy odůvodnily svůj postup tím, že advokát mohl sám vyhodnotit účelnost své účasti, přičemž není povinen se takových úkonů účastnit. A to i v kontextu povinnosti obhájce postupovat vždy v souladu se zájmem klienta a účelově nenavyšovat náklady obhajoby, shrnuje se v nálezu argumentace soudů. Zmínily také možnost požadovat provedení výslechů v rámci hlavního líčení a také na nutnost opakování výpovědí, z nichž by případně vyplývalo zahájení trestního stíhání klienta stěžovatele pro další konkrétní skutek.

Senát Ústavního soudu vedený Davidem Uhlířem však tuto argumentaci obecných soudů odmítl. Právo obhájce na odměnu a legitimní očekávání její výše je totiž podle Ústavního soudu klíčovou součástí práva na spravedlivý proces a nesmí být nedůvodně zkráceno.

„V daném kontextu je jako nepřípustný zásah možné chápat takové nastavení pravidel pro úhradu odměny a náhradu hotových výdajů, které sice jejich určitou úhradu garantuje, ale tak, že obhájce není schopen předem ani rámcově odhadnout, kolik mu bude skutečně nakonec zaplaceno. Z této nejistoty pak může plynout neúměrný tlak na co nejnižší rozsah obhájcem prováděných úkonů a s tím související významné riziko nepřípustného zásahu do materiálních podmínek realizace práva na právní pomoc. Má-li mít obviněný, jemuž byl obhájce ustanoven dle § 38 a násl. trestního řádu, rovný přístup k právu na spravedlivý proces, nesmí výkon činnosti ustanoveného obhájce svou kvalitou zaostávat za činností obhájce zvoleného a placeného obviněným,“ uvedl v odůvodnění nálezu předseda senátu David Uhlíř.

Ústavní soud v odůvodnění také navázal na své dřívejší rozhodnutí. „Je-li účastníku řízení ustanoven zástupcem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Stát se v takovém případě de facto ocitá v roli advokátova klienta, a tudíž i jejich vzájemný vztah je nutno posuzovat podle příslušných ustanovení advokátního tarifu. Ustanovenému advokátu proto přísluší odměna vypočtená dle příslušných ustanovení podle advokátního tarifu a jiný postup v takovém případě nelze považovat za správný a spravedlivý,“ konstatoval Ústavní soud.

(red)