Ústavní soud: Ne každé hrající rádio automaticky podléhá placení autorských poplatků

Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti společnosti Charley Fashion a potvrdil, že kolektivní správce autorských děl musí před vymáháním licenčních poplatků nejprve prokázat, že se v dané provozovně skutečně zpřístupňují veřejnosti díla, k jejichž ochraně je povolán. Ochranný svaz autorský (OSA) tak utrpěl významnou právní porážku.

Ústavní soud ve svém nálezu zopakoval, že je třeba zjistit, zda kolektivní správce autorských děl jako vedlejší účastník v souladu se stávající judikaturou s dostatečnou mírou jistoty prokázal, že stěžovatel ve své provozovně veřejnosti zpřístupňoval autorským zákonem chráněná díla, obsahující – alespoň typově – ty složky autorskoprávní ochrany, k jejichž kolektivní správě je ze zákona povolán.

V opačném případě by totiž byl namístě závěr, že soud přiznal vedlejšímu účastníkovi finanční plnění, jež by bylo třeba kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení, neboť z právní úpravy stěžovateli nutnost uzavření licenční smlouvy s vedlejším účastníkem vůbec nevznikla. 

„Bylo by proti smyslu a účelu kontroly prováděné kolektivním správcem, kdyby měl určit konkrétní díla, jež byla uživatelem zpřístupněna veřejnosti, poněvadž tento postup by v mnohých případech nebyl s ohledem na značné množství zastupovaných nositelů práv zřejmě ani možný,” uvedl v nálezu soudce zpravodaj Jiří Zemánek.

To však nevylučuje, aby v případě kontroly a následného vymáhání protiprávně neuhrazeného licenčního poplatku kolektivní správce specifikoval (alespoň druhově), že prostřednictvím inkriminovaného zařízení skutečně docházelo (či mohlo docházet s pravděpodobností blížící se jistotě) k produkci děl, k jejichž ochraně je právě on povolán.

Ve věci posuzované Ústavním soudem byla právě absence dostatečné specifikace stěžovatelkou veřejnosti zpřístupněné hudební produkce, omezující se pouze na konstatování soudu, že ze záznamu je „slyšet zřetelně hudbu“ (případně ve dvou případech ze tří konkrétní stanice), důvodem, pro který Ústavní soud konstatoval, že závěr Městského soudu v Praze o neoprávněném zpřístupňování chráněných autorských děl stěžovatelkou veřejnosti neodpovídá provedenému dokazování.

Věc se nyní vrací k Městskému soudu v Praze, který bude při svém dalším rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu, vysloveným v tomto nálezu.

(red)