Ústavní soud: Majetková přiznání budou dostupná nově jen na žádost

Komunální politici, včetně neuvolněných funkcionářů, musí dál podávat oznámení o majetkových poměrech. Rozhodl o tom Ústavní soud. Zároveň ale zrušil současný rozsah nahlížení do centrálního registru oznámení. Podle ústavních soudců postačí zpřístupňovat údaje na základě žádosti – volné nahlížení přes internet totiž porušuje právo na soukromí veřejných funkcionářů. Nález vstoupí v platnost na konci letošního roku, politici by tedy měli do té doby přijmout novou právní úpravu.

Zákon o střetu zájmů podle ústavních soudců odporuje ústavnímu pořádku a nutí neuvolněné komunální politiky k „majetkovému striptýzu“. Podávání majetkových přiznání podle soudu sice sleduje legitimní cíl, problém ale spočívá v rozsahu nahlížení do registru.

„Snaha zabránit střetu zájmů je sice veřejným zájmem, ale automaticky nemůže odůvodňovat rozsáhlé narušení práva na soukromí, respektive práva na informační sebeurčení. Do něho bylo zasahováno, neboť každý veřejný funkcionář spadající pod režim zákona o střetu zájmů musí pod hrozbou sankce poskytnout údaje o svém majetku, příjmech a závazcích, což jsou údaje soukromého rázu,” uvedl soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček.

V rámci napadené zákonné úpravy je podle Ústavního soudu nutno rozlišit dva základní typy zásahu do práva na soukromí, resp. práva na informační sebeurčení, které se liší svou intenzitou: (1.) Samotnou povinnost podávat oznámení o majetku, příjmech a závazcích, a (2.) zpřístupnění takto poskytnutých údajů veřejnosti. Při posuzování ústavnosti zásahu do tohoto základního práva Ústavní soud hodnotil, zda daný zásah sledoval legitimní cíl a zároveň byl vůči tomuto cíli přiměřený.

K tomu Ústavní soud uvádí, že ve vztahu k prvnímu typu zásahu do práva na soukromí spočívajícímu v samotném poskytování údajů o majetku, příjmech a závazcích, shledal napadenou právní úpravu proporcionální ve vztahu k legitimnímu cíli, kterým je v tomto případě zabránění zneužívání veřejné moci ve prospěch zájmů soukromých. Proto tuto část návrhu zamítl jako nedůvodnou. Ústavní soud rovněž neshledal důvod pro zrušení § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů, tedy pro vynětí neuvolněných funkcionářů územních samosprávných celků zcela z režimu zákona o střetu zájmů, neboť zájem na předcházení střetu zájmů je i u těchto veřejných funkcionářů dán.

Ve vztahu ke druhému typu zásahu do práva na soukromí spočívajícímu ve zpřístupnění takto poskytnutých údajů veřejnosti je však situace odlišná. Zásah do soukromí je méně intenzivní v situaci, kdy veřejný funkcionář musí oznámení pouze podat. Na rozdíl od situace, kdy takové oznámení podává s vědomím, že se jeho majetkové poměry vzápětí stanou „věcí veřejnou“, tedy se stanou součástí veřejně přístupného registru oznámení. Čím širší okruh lidí se bez omezení může s majetkovými poměry veřejného funkcionáře seznámit, tím intenzivnější zásah do soukromí bude takový člověk pociťovat.

„Má-li být cílem nahlížení do centrálního registru oznámení prevence či odhalení střetu zájmů, respektive zvýšení důvěry veřejnosti v činnost veřejné moci, nikoli pouhé uspokojení osobní zvědavosti, či dokonce zjišťování informací pro účely nezákonné či jinak nepřípustné, nelze považovat formální bariéru v podobě podání individuální žádosti za překážku, která by naplnění uvedeného účelu bránila,” uvedl v nálezu soudce Vojtěch Šimíček. Přímé zveřejnění téměř všech údajů v registru není podle nich ani nezbytné vzhledem ke smyslu zákona o střetu zájmů, ani přiměřené vzhledem k právu na soukromí.

Pokud vláda ve svém vyjádření argumentuje kapacitními možnostmi ministerstva spravedlnosti ve vztahu k poskytování údajů na žádost, nejde podle Ústavního soudu z pohledu nezbytnosti zásahu do práva na soukromí o relevantní argument. „V případě, že se stát rozhodne zavést centrální registr oznámení, a namísto 6 500 evidenčních míst vytvoří jedno centrální, nemůže případné náklady či administrativu spojenou s rozsahem takto vzniklé agendy vyřešit tím, že většinu údajů plošně zveřejní, čímž se vyřizování žádostí vyhne,” uvádí Šimíček. Podle něj by měla důsledně platit zásada, že stát má ukládat jen takové povinnosti, jejichž dodržování je schopen též kontrolovat a vymáhat.

Veřejní funkcionáři podávají oznámení o majetku při vstupu do funkce, poté přiznávají i majetek, který nabyli v průběhu výkonu funkce. V oznámení musí být nemovité věci, cenné papíry, podíly v korporacích a hodnotné movité věci. Oznamují se také příjmy a závazky.

Část zákona stanovující povinnost podávat majetková oznámení zůstává po dnešku beze změn. Ústavní soud škrtl jen pasáž upravující nahlížení do registru. Zákon říká, že do registru může nahlížet každý, přičemž vidí většinu údajů. Až nález vstoupí na konci roku v platnost, bude možné pouze nahlížení prostřednictvím žádosti, případně mohou zákonodárci schválit úplně jinou právní úpravu.

Ústavní soudci nebyli při rozhodování zcela jednotní, k nálezu je pět odlišných stanovisek.

(red)