Ústavní soud: I znalecký posudek podléhá soudnímu hodnocení důkazů

Ústavní soud se v nálezu z 6. května zabýval sporem stěžovatelky-pacientky a Nemocnice s poliklinikou Karviná-Ráj. Za prvé potvrdil zásadu volného hodnocení důkazů, která platí i pro znalecké posudky v lékařské vědě. A za druhé judikoval, ž zdravotnické zařízení nemůže těžit z nedostatků při vedení vlastní zdravotnické dokumentace, která může sloužit jako důkazní materiál a který je povinna předložit soudu, i když jí pacient sám nedovolá.

Učinit závěr, zda zdravotnické zařízení postupovalo či nepostupovalo v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy, je závěrem právním, připomněl v nálezu senát se soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem.

„Znalecký posudek může být jen skutkovým podkladem pro právní závěr o postupu „lege artis“ či „non lege artis“. Legální teorie důkazní byla již v moderním státě opuštěna. I znalecký posudek je proto důkazem, který podléhá hodnocení, a jeho závěry nemohou být soudem pouze mechanicky přebírány; při takovém postupu by se totiž mohly medicínské spory ponechat pouze disputacím lékařských kapacit (spolu s veškerými riziky vyplývajícími ze stavovské solidarity) a soudci by jejich závěry za stát jen formálně stvrdili,” uvedl Ústavní soud.

Ačkoliv zásadně leží důkazní břemeno ohledně prokázání existence všech předpokladů odpovědnosti za újmu na poškozeném, v případě takzvaných medicínských sporů mezi pacientem a poskytovatelem lékařských služeb je zřejmé, že pacient nebude – pro své odborně a materiálně značně nevýhodnější postavení ve srovnání s postavením lékaře – obvykle schopen předložit veškeré důkazy na podporu svých tvrzení.

Tak je tomu zvláště v případech, kdy některý z předpokladů odpovědnosti za újmu může být prokázán pouze či zejména za pomoci zdravotnické dokumentace, jíž však disponuje žalovaný – poskytovatel lékařských služeb.

„Ten má v tomto právním vztahu převahu, a proto by měla být pacientova práva chráněna důsledněji. S tím bývá spjata i otázka obrácení důkazního břemene v případě, kdy jedna ze stran sporu zmařila provedení důkazu a protistrana se tím ocitla v důkazní nouzi, neboť nebyla schopna prokázat svá skutková tvrzení. Zdravotnické zařízení nemůže procesně těžit z nedostatků ve vedení zdravotnické dokumentace,” uvedl Ústavní soud.

(red)