Ústavní soud: I zadlužený člověk se může stát poručníkem dítěte

Ústavní soud se zastal ženy, která již více než sedm let pečuje o handicapovaného chlapce, který trpí sluchovým postižením, má diagnostikovánu poruchu pozornosti a aktivity a mentální retardaci.

Kvůli tomu, že stěžovatelka s manželem dluží 330 tisíc korun a je v exekuci, odmítly ji obecné soudy jmenovat poručnicí. Žena tak o chlapce sice pečovala, nebyla ale zákonným zástupcem a nemohla za dítě jednat třeba ve zdravotních záležitostech. Poručnictví vykonával brněnský magistrát.

Ústavní soud označil rozhodnutí brněnských soudů za exces a v konečném důsledku odporující čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 32 odst. 1 Listiny a čl. 3 Úmluvy. Ústavní soudci zdůraznili právo na druhou šanci a nutnost zohledňovat nejen zadlužení, ale také přístup člověka ke svým závazkům a celkovou způsobilost vykonávat poručnictví.

„Odmítnou-li totiž obecné soudy jmenovat určitou osobu poručníkem toliko z důvodu jejího zadlužení, lze takový postup aprobovat jedině za předpokladu, že byly řádně zohledněny všechny specifické okolnosti daného případu, zejména bylo přihlédnuto k původu těchto dluhů, následnému postoji dlužníka a jeho snaze dluhy splácet, dopadu případného negativního rozhodnutí na nezletilého, jakož i specifikům pozice samotného nezletilého a jeho vztahu k osobě usilující o poručenství. Obecné soudy však v této věci nezohlednily některé podstatné okolnosti, které svědčí ve prospěch jmenování stěžovatelky poručnicí nezletilého,” uvedl v nálezu senát se soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem.

Podle senátu by obecné soudy neměly klást důraz na to, co stěžovatelka v minulosti nezvládla, nýbrž na to, že prokázala ochotu obětovat se pro jiného a pomáhat mu. Ústavní soud ocenil, že se stěžovatelka intenzivně snaží dluhy splácet a že tyto dluhy nesvědčí o jejím možném minulém sociálně rizikovém jednání, u něhož je třeba posuzovat způsobilost k výkonu poručnictví zvlášť pečlivě.

Ústavní soud zároveň podotkl, že ani dluh související s předchozím sociálně rizikovým jednáním apriorně nevylučuje způsobilost určité osoby k výkonu funkce poručníka. I tato kategorie osob podléhá požadavku individualizace každého konkrétního případu, a tedy nemůže být posuzována absolutně či staticky takovým způsobem, že dotčená osoba bude po celý svůj další život postihována za svoje „hříchy z mládí“. Každý má totiž právo na svoji „druhou šanci“.  

Dle Ústavního soudu je navíc v nyní posuzovaném případě nezbytné zohlednit zcela specifickou a zranitelnou pozici nezletilého a jeho vztah ke stěžovatelce. Sám městský soud dospěl k závěru, že stěžovatelka je pro nezletilého jeho nejbližší osobou a v její péči nebylo shledáno žádných závad, ba právě naopak.

„Co více může posloužit jako přesvědčivý důkaz, že stěžovatelka svým způsobem života zaručuje schopnost řádného výkonu funkce poručníka, než právě prostá, ale časem ověřená skutečnost dlouhodobé, soustavné (celodenní) a náležité péče o nezletilého?” stojí v nálezu. Pokud měla justice pochybnosti o ženiných schopnostech, mohla podle Ústavního soudu chlapci vedle poručnice ustanovit též opatrovníka pro správu jmění.

(red)