Stát není podnik, vzkázal Ústavní soud. Zákon o střetu zájmů platí

Zákon o střetu zájmů se nemění. Ústavní soud odmítl návrhy prezidenta Miloše Zemana a poslanců převážně hnutí ANO na zrušení části zákona přezdívané lex Babiš. Členové vlády tak dál nemohou provozovat rozhlasové a televizní vysílání ani vydávat periodický tisk. Firmy, v nichž mají členové kabinetu nejméně čtvrtinový podíl, se dál nesmí ucházet o veřejné zakázky. Ústavní soud konstatoval, že zákon o střetu zájmů je dostatečně obecný, netýká se jen současného předsedy vlády a podobně jako Babiše limituje tisíce dalších veřejných funkcionářů.

V souvislosti s jednotlivými napadenými ustanoveními zákona o střetu zájmů Ústavní soud konstatoval, že v demokratickém právním státě jsou volby řádně vedenou soutěží o důvěru a mandát od voličů, nikoli o ovládnutí státu za účelem využití či dokonce zneužití jeho kapacit a zdrojů jejich vítězem.

„Stát není podnik; služba státu je sice honorována, avšak výkon veřejné funkce není podnikáním, natož správou vlastního majetku. Proto je povinností demokratického právního státu nejen vytvořit veřejnému funkcionáři takové podmínky, aby mohl svou funkci řádně vykonávat, ale také zamezit tomu, aby takto svěřenou moc mohl využívat k prosazování vlastních (osobních) zájmů na úkor zájmu veřejného, a tím i důvěry veřejnosti,” uvedl soudce zpravodaj Jan Filip v odůvodnění nálezu.

Za důvodnou Ústavní soud neuznal námitku, že je porušeno právo na přístup k veřejné funkci podle čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, které však navrhovatelé zaměňují za nemožnost státu upravit podmínky výkonu veřejné funkce za současného zásahu do základních práv a svobod. 

Ústavní soud konstatoval, že právní úprava nikomu nebrání ucházet se o veřejnou funkci z důvodu možného střetu zájmů založeného na majetku nebo provozování určité činnosti; nestanoví tedy předem, že se o ni vůbec nelze ucházet. V takovém případě by sporné otázky musely být vyřešeny dříve, než by k volbě nebo jmenování došlo. Naopak stanoví, že se o veřejnou funkci může ucházet každý s tím, že případný vznik neslučitelnosti nebo střetu zájmů bude řešen až v případě, že veřejnou funkci nabude.

Náš ústavní pořádek tak vyžaduje, aby se rozhodovali uchazeči o veřejnou funkci, nikoli aby stát změnil svou povahu tím, že se přizpůsobí osobní situaci a soukromým zájmům uchazečů a přestane být představitelem veřejného zájmu a obecného blaha pro všechny, jak to vyžaduje Ústava. Každý uchazeč o veřejnou funkci požadavky musí předem znát a nesmí být jimi dodatečně „zaskočen“. 

„Z hlediska veřejného zájmu a ochrany demokratických hodnot je akceptovatelná snaha zákonodárce, který v reakci na koncentraci významné ekonomické a mediální moci, a z toho plynoucích hrozeb, činí v mezích ústavního pořádku opatření bránící možné postupné deformaci demokratického režimu do podoby některé z jeho fiktivních či neliberálních variant odporujících principům politické soutěže v demokratickém právním státě,” uvedl soudce zpravodaj Jan Filip.

Podle Filipa jde o jedno z opatření tzv. obranyschopné demokracie na úseku provozování a vlastnictví sdělovacích prostředků. Tato opatření sledují veřejný zájem na férovém vedení politické soutěže jako neoddělitelné součásti politického života demokratického právního státu, přičemž veřejný zájem je zde formulován jako výsledek demokraticky vedené parlamentní rozpravy a střetávání různých názorů a je vyjádřen ústavně konformním způsobem.

V nálezu se Ústavní soud rovněž obsáhle věnuje zahraničním úpravám střetu zájmů zejména těm, které jsou srovnatelné s naší úpravou. V této souvislosti na více místech poukázal na slabiny domácí úpravy, na které poukazují i návrhy na její zrušení. Zde rozvedl Ústavní soud pojmy symbolické zákonodárství, kterým však zákon o střetu zájmů není, byť neumožňuje řešení této problematiky tak jako například úprava rakouská nebo slovenská. Nicméně zdůraznil, že i když v našich podmínkách nejde o ústavní zákon, je třeba jej dodržovat, což platí rovněž pro prezidenta republiky a předsedu vlády zejména v procesu ustavování vlády, kde poukázal na potřebu zvažovat při jmenování členů vlády rovněž to, zda se tím nedostanou do střetu zájmů a zda bude možno takovou překážku odstranit.

(red)