Špatné souzení, žádné souzení

Texaský soudce Roy Bean by se s jedním případem 25 let jistě nepáral. Texas roku 1900. Autor fotografie není známý.

Případ Lukáše Nečesaného, který byl v průběhu pěti let nejdřív dvakrát pravomocně odsouzen za vraždu a nyní pravomocně osvobozen, je ukázkovým příkladem toho, jak justice fungovat nemá. Soudy – čtyř různých instancí – se na hodnocení jeho případu nemohly shodnout a zabývaly se jím celkem čtrnáctkrát, což je zkrátka moc. Rozsudky mají být předvídatelné, srozumitelné a ve veřejnosti mají budit dojem, že spravedlnost skutečně existuje. Výsledek je ale přesně opačný: podobně chaotické a rozporuplné souzení otřásá důvěrou veřejnosti v českou justici.

Před rokem zemřelý soudce Nejvyššího správního soudu – a dlouho před tím první předseda Soudcovské unie – Jan Vyklický jednou zmínil, že česká justice se podle něj kvalitou nijak výrazně neliší od svých vyspělejších, západoevropských sester, ale velmi jí a její pověsti škodí přece jen vyšší počet mimořádně špatně řešených případů. Přesně takových jako je ten Nečesaného. Soudy se na nich nedokáží shodnout a některé složitější případy se proto táhnou léta, byť jinak je česká justice, jak ukazují různá mezinárodní srovnání, slušně rychlá a efektivní.

Když advokát zestárne

Když předloni advokát David Záhumenský požádal všechny české soudy o odpověď, kolik evidují živých věcí, které se táhnou déle než 20 let, zjistil, že jde o celkem 596 případů. A některé z nich byly donebevolající.

Snad nejabsurdněji ze všech působil případ Jaroslava Řezáče, kterého někdejší Správa veřejného majetku města Brna vyhodila v červnu 1992 neoprávněně z práce. Podal kvůli tomu žalobu, jenže soudům trvalo plných 16 let, než se na shodly na tom, že výpověď byla skutečně protiprávní, a dalších dlouhých devět let neplodně koumaly, kolik by měl dostat za ušlou mzdu. Verdikt střídal verdikt, přičemž nejlepší byl ten, díky kterému Řezáč v roce 2014 vysoudil 49 tisíc korun, ovšem na nákladech nezaviněného soudního martýria měl státu a protistraně zaplatit čtvrt milionu…

Banální spor táhnoucí se čtvrtstoletí nakonec – po třetím, dostatečně jednoznačném rozhodnutí Nejvyššího soudu – uzavřel smír, což Řezáčův advokát Zdeněk Doležal kvitoval pro týdeník Euro slovy, že mezitím stihnul zestárnout: „Kdyby to ještě mělo trvat dalších pět let, musel bych hledat nástupce, protože bych překročil osmdesátku.“

Dostatečně trpělivý člověk by možná v Nečesaného i Řezáčově případě dokázal motivaci jednotlivých soudů a soudců pochopit. Jenže k čemu by to bylo?

Václav Drchal