Soudní dvůr EU: Soudy musí zkoumat, zda věřitel posoudil úvěryschopnost dlužníka

Soudní dvůr Evropské unie vydal ve čtvrtek rozsudek ve věci předběžné otázky o nutnosti soudů zkoumat z úřední povinnosti, zda věřitel splnil zákonné posouzení úvěryschopnosti svého dlužníka. A to bez ohledu na tříletou prekluzivní lhůtu od uzavření smlouvy. Soud tak došel k závěru, že český zákon o spotřebitelském úvěru odporuje evropské směrnici.

V dané věci OPR-Finance vyvstala otázka, do jaké míry musí vnitrostátní soud z úřední povinnosti bez ohledu na vnitrostátní ustanovení o prekluzivních nebo promlčecích lhůtách konstatovat nedodržování povinností věřitele vyplývajících ze směrnice o spotřebitelském úvěru a případně z důvodu takovéhoto porušení uložit odpovídající sankce. 

Český soud se svými dvěma předběžnými otázkami dotázal, zda směrnice o spotřebitelském úvěru přikazuje aplikovat sankci za porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti, ačkoliv vnitrostátní sankční ustanovení vyhrazuje spotřebiteli, aby se takovéhoto porušení povinnosti dovolával, a za tímto účelem stanoví tříletou promlčecí lhůtu.

Podle ustálené judikatury Soudního dvora je pro zajištění praktické účinnosti nejrůznějších nástrojů unijního práva na ochranu spotřebitelů nezbytné, aby vnitrostátní soudy měly možnost, tedy aby byly povinny posoudit z úřední povinnosti jejich dodržování.

Vnitrostátní soud je podle Soudního dvora EU zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících směrnici o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá, že ustanovení směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti.

V případě, že vnitrostátní soud zjistil z úřední povinnosti porušení směrnice, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele. A případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce stanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.

(red)