Soud v Karlsruhe postavil Německo do konfliktu s Evropskou centrální bankou a evropským soudním dvorem

Riziko konfliktu mezi evropskými institucemi a jednotlivými zeměmi výrazně vzrostlo poté, co rozhodnutí německého ústavního soudu z 5. května postavilo Německo do přímého konfliktu s Evropskou centrální bankou (ECB) a Soudním dvorem EU (SDEU). Německý soud v Karlsruhe rozhodl, že nákupy dluhopisů, kterými se Evropská centrální banka snaží podpořit ekonomiku eurozóny, jsou částečně v rozporu s německou ústavou.

Podle soudu tyto nákupy neschválila německá vláda ani parlament. Německá centrální banka proto musí nákupy dluhopisů v rámci programu ECB do tří měsíců přerušit, pokud ECB mezitím neprokáže, že jsou tyto nákupy nutné a přiměřené. Evropská centrální banka se nákupem dluhopisů snaží dělat vše, co nutné k tomu, aby zvýšila inflaci ke stanovenému cíli.

Rozhodnutí německého ústavního soudu se však netýká nově ohlášeného programu ECB pro boj s ekonomickými dopady koronavirové krize, který zahrnuje nákupy dluhopisů a dalších aktiv za 750 miliard eur (přes 20 bilionů Kč).

Ústavní soud v Karlsruhe dospěl k závěru, že německá vláda a parlament nemají nad kroky ECB dostatečný dohled. Soud však neshledal, že by ECB porušila zákaz přímé rozpočtové podpory členských zemí eurozóny. ECB nyní podle soudu musí prokázat, že nákupy dluhopisů nejsou nepřiměřené vzhledem k jejich ekonomickým a rozpočtovým dopadům.

ECB už od roku 2015 ve snaze podpořit ekonomiku eurozóny nakoupila dluhopisy v hodnotě téměř tří bilionů eur (zhruba 81 bilionů Kč). Kritici tvrdí, že ECB tak překračuje své pravomoci, protože tyto nákupy podle nich představují přímé financování vlád.

Soudní dvůr EU nicméně koncem roku 2018 rozhodl, že program nákupů dluhopisů je v souladu s právem EU, a nepřekračuje tedy mandát ECB. Odmítl tehdy i tvrzení, že ECB svým programem nezákonně financuje vlády.

Evropská komise (EK) v reakci na verdikt soudu upozornila, že zákony EU jsou nadřazeny německé ústavě a že rozhodnutí Soudního dvora EU jsou závazná i pro německý ústavní soud.

Soudní dvůr EU pak v reakci na rozhodnutí německého ústavního soudu zopakoval, že „jedině Soudní dvůr Evropské unie může určit, že určitý akt orgánu EU porušuje unijní právo”. Podle unijního soudu v Lucemburku nemohou národní soudy rozhodovat o věcech týkajících se unijního práva.

„Rozdíly mezi soudy členských států, pokud jde o platnost takových aktů, by totiž mohly ohrozit jednotu unijního právního řádu a narušit právní jistotu. Stejně jako další orgány členských států jsou i vnitrostátní soudy povinny zajistit plný účinek unijního práva,“ uvedl Soudní dvůr EU.

(jn)