Pěstouni mají mnohdy velmi omezené pravomoci, jejich úsilí si ale stát náramně cenní

Pěstounská péče
Pěstounská péče

Pěstounství je jednou z forem takzvané náhradní rodinné péče. Ačkoliv mezi dítětem a rodiči nevzniká z právního hlediska tak silné pouto, jako je tomu například v případě adopce, hraje tento institut velice významnou roli v rámci zdejšího sociálního systému. Svědčí o tom i výše nejrůznějších finančních odměn, kterými jsou pěstouni dlouhodobě motivováni.

Smyslem pěstounství je poskytnout inkriminovanému dítěti právo vyrůstat a být součástí fungující rodiny, třebaže je taková rodina formálně označována pouze jakožto náhradní. Pakliže by si jej totiž tito lidé k sobě nevzali, musela by být péče vykonávána ústavně.

Z legislativního hlediska je pěstounská péče vymezena hned dvěma prameny – píše se o ní jak v občanském zákoníku, tak v zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. A co že z nich lze vyčíst?

Podmínky pěstounské péče bývají svazující

Hned na úvod je potřeba zdůraznit, že pěstounství jako takové má celou řadu specifik, na které si osoby, jež se k tomuto kroku odhodlaly, musejí dávat poměrně velký pozor a které jim mnohdy jejich láskyplnou snahu poskytnout přidělenému dítěti náhradní domov velice ztěžují. Jedná se především o práva, která tito lidé v souvislosti s pěstounskou péčí mají, respektive nemají.

Vyřizovat záležitosti za dítě svěřené do péče smějí totiž pouze v rozsahu, který se dá charakterizovat jako běžný. Co to v praxi znamená? Ve skutečnosti nic jiného než že k celé řadě úkonů si musejí opatřit souhlas jeho zákonného zástupce. Tím je nejčastěji biologická matka či otec, v jistých případech jím ovšem může být rovněž samotný soud.

Konkrétně se pak může jednat například o situaci, kdy se dítě má podrobit nějakému náročnějšímu lékařskému zákroku nebo kdy s ním třeba plánují vycestovat do zahraničí. Oproti tomu spravovat jeho jmění smí de facto bez omezení, ačkoliv samotná vyživovací povinnost jim nevzniká.

Jakmile dosáhne dítě plnoletosti, bude ukončena jeho soustavná příprava na výkon budoucího povolání nebo pominou překážky bránící biologickým rodičům ve vykonávání rodičovské péče, pěstounský vztah zaniká. V žádném případě to však neznamená, že by mezi sebou obě stany veškeré kontakty zpřetrhaly. Ba naopak, většinou spolu nadále udržují poměrně úzké osobní vztahy.

Dítě svěřené do péče je v jejím průběhu informováno o tom, že lidé, u nichž bydlí a kteří se o něj starají, nejsou jeho pravými rodiči. Pěstouni jsou navíc ze zákona povinni udržovat, rozvíjet a prohlubovat mezi ním a jeho biologickou matkou, otcem, potažmo dalšími příbuznými vzájemný vztah a umožnit skutečným rodičům, pokud soud nestanoví jinak, být s dítětem v kontaktu.

Vše záleží na soudu

O přidělení pěstounství rozhoduje soud. A stejně tak je to právě soud, který může náhradním rodičům svěřené dítě znovu odebrat. Avšak pouze tehdy, má-li k tomu opravdu pádný důvod.

Samotný proces svěření nezletilé osoby do pěstounské péče začíná pochopitelně podáním žádosti o zařazení do příslušné evidence ze strany potenciálních zájemců. Pěstouny se podle zdejších zákonů mohou stát jak manželé, tak jednotlivci. Jedinými podmínkami je, aby měli na území České republiky trvalé bydliště a existovali u nich záruky, že budou tuto péči vykonávat řádně a svědomitě. Žádost jako takovou pak lze podat na obecním úřadě s rozšířenou působností.

Úředníci následně provedou podrobné posouzení těchto zájemců přímo v místě jejich bydliště. Budou se zajímat především o zdravotní stav dotčených osob, jejich majetkové poměry a podobné záležitosti. Potenciální pěstouni budou muset rovněž absolvovat psychologické vyšetření posudkovým lékařem a zúčastnit se přípravných kurzů.  

Jestliže zájemci vyhoví, budou pracovníky krajského úřadu zařazeni do evidence pěstounů za účelem zprostředkování této náhradní formy rodinné péče. Pakliže se tak nestane, přičemž žadatelé s tímto verdiktem zmíněné instituce nebudou souhlasit, mohou přirozeně podat odvolání.

Podaří-li se úředníkům najít takové dítě, jehož potřeby by potenciální pěstouni mohli na základě svých schopností naplňovat, zprostředkují mezi oběma stranami osobní setkání.

Dávky pěstounské péče dosahují tisíců korun měsíčně

Jak již bylo zmíněno v samotném úvodu článku, stát si osob, které se dobrovolně rozhodnou zajistit cizímu dítěti náhradní rodinnou péči, velice váží. Svoji vděčnost pak mimo jiné vyjadřuje skrze finanční podporu vyplácenou na základě nejrůznějších sociálních dávek.

Jednou z nich je například příspěvek na úhradu potřeb dítěte, na nějž mají pěstouni nárok vždy jednou měsíčně, a sice podle takto stanovených pravidel:

  • 4 950 Kč pro dítě ve věku do 6 let,
  • 6 105 Kč pro dítě ve věku od 6 do 12 let,
  • 6 985 Kč pro dítě ve věku od 12 do 18 let,
  • 7 260 Kč pro dítě ve věku od 18 do 26 let.

Příspěvek je navíc navýšen v okamžiku, kdy je dítě svěřené do péče nějakým způsobem závislé na pomoci jiné fyzické osoby, a to následovně:

Věk dítěte Závislost I. stupně (lehká závislost) Závislost II. stupně (středně těžká závislost) Závislost III. stupně (těžká závislost) Závislost IV. stupně (úplná závislost)
do 6 let 5 115 Kč 6 105 Kč 6 490 Kč 7 040 Kč
od 6 do 12 let 6 215 Kč 7 480 Kč 7 975 Kč 8 635 Kč
od 12 do 18 let 7 095 Kč 8 580 Kč 9 130 Kč 9 570 Kč
od 18 do 26 let 7 425 Kč 8 910 Kč 9 460 Kč 9 900 Kč

To nicméně ještě zdaleka není vše. Kromě příspěvků na péči stát vyplácí pěstounům rovněž odměnu, která se odvíjí od počtu převzatých dětí takto:

  • 12 000 Kč, pečují-li o 1 dítě,
  • 18 000 Kč, pečují-li o 2 děti,
  • 30 000 Kč, pečují-li alespoň o 3 děti nebo je-li alespoň jedno z nich osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby, a to v jakémkoliv stupni závislosti.

Za každé další dítě svěřené do péče se odměna navyšuje o šest tisíc korun.

V okamžiku, kdy si rodiče svěřenou ratolest převezmou, náleží jim další příspěvek, tentokrát ovšem jednorázový. Jeho výše se odvíjí v závislosti na věku přebírané ratolesti následovně:

  • 8 000 Kč do 6 let,
  • 9 000 Kč od 6 do 12 let,
  • 10 000 Kč od 12 do 18 let.

Další peníze mohou pěstouni od státu inkasovat v souvislosti s příspěvkem na nákup osobního motorového vozidla. Na ten mají nárok všichni ti, kteří pečují alespoň o tři děti svěřené do péče, nebo tací, jimž z důvodu péče o tři děti vzniká právo na odměnu pěstouna. Tato finanční podpora činí 70 procent pořizovací ceny vozu, respektive prokázaných výdajů na opravu, ovšem s tím, že absolutní výše vyplacené částky nesmí přesáhnout 100 tisíc korun.

Finanční podpory se nicméně dočkají i samotné děti. Stane se tak v okamžiku ukončení pěstounské péče, přičemž velikost této jednorázové dávky činí 25 tisíc korun.

Pěstounem na několik let i pár měsíců

Pěstounská péče trvá zpravidla několik let, ve výjimečných případech se může protáhnout i na období celého dětství. Stejně tak může ovšem nastat situace, kdy se vybraní náhradní rodiče starají o svěřenou ratolest pouze několik měsíců.

Tato varianta bývá nejčastěji označována jakožto pěstounská péče na přechodnou dobu, přičemž kromě délky trvání (většinou maximálně do jednoho roku) ji od standardní pěstounské péče odlišuje rovněž způsob, jakým probíhá. Může se totiž odehrávat jak přímo v domácnosti zvolených pěstounů, tak v nějakém k tomuto účelu speciálně vytvořeném sociálním zařízení. O finanční podporu ze strany státu lidé poskytující pěstounskou péči na přechodnou dobu nepřijdou.

Adopce je něco víc

Kromě pěstounství existují pochopitelně i další formy náhradní rodinné péče. Český právní systém rozlišuje v tomto kontextu například i pojmy adopce či poručenství.

V případě první zmíněné varianty vznikají na rozdíl od pěstounské péče mezi dítětem a adoptivními rodiči trvalé příbuzenské vztahy, v důsledku kterých se ratolest stane automaticky nositelem jejich příjmení a oni jeho zákonnými zástupci. Povinnosti informovat dítě o tom, že bylo adoptováno, se nicméně nevyhnou.  

Na půli cesty mezi adopcí a pěstounskou péči se pak nachází institut takzvaného poručenství. Pakliže se k němu příslušný soud uchýlí, dává tím poručníkovi rovněž všechna práva a povinnosti, kterým se těší biologický rodič dítěte s výjimkou povinnosti vyživovací.

Poručník je po celou dobu poručenství sledován a vždy jednou za rok musí soudu podat zprávu o přiděleném dítěti. Jestliže takový poručník o svěřenou ratolest zároveň i osobně pečuje, náleží mu stejné finanční výhody, jakým se mohou těšit pěstouni.