Na přeplněnost českých věznic, kriminalitu za
mřížemi i zacházení s vězni se zaměřuje podrobná zvláštní zpráva „Věznice“,
kterou zpracoval tým expertů Nejvyššího státního zastupitelství. Česká
republika patří dlouhodobě ke státům s největším počtem vězněných osob na 100
000 obyvatel (208,8), současně v porovnání se zahraničím odsouzení vykonávají v
průměru velmi dlouhé nepodmíněné tresty odnětí svobody.
Analýza mimo jiné porovnává situaci před prezidentskou
amnestií v roce 2013 a po ní, mapuje jednotlivé faktory, které ovlivňují vysoký
index vězněných osob. Tento stav není způsoben ani tak velkou četností
ukládaných nepodmíněných trestů jako spíše jejich délkou a také častou kumulací
několika uložených trestů či přeměnou alternativních trestů v trest odnětí
svobody. Necelá polovina odsouzených, kterým byl uložen trest odnětí svobody,
vykonává několik trestů odnětí svobody; není přitom výjimkou, že odsouzený
vykonává čtyři a více trestů odnětí svobody, které byly uloženy nezávisle na sobě.
Dlouhé tresty
Zpráva tak doporučuje při úvahách o systémových opatřeních zaměřit se především na délku ukládaných trestů. Je na čase zintenzivnit odbornou debatu nad možnou změnou naší právní úpravy vedoucí ke snížení trestních sazeb, zejména u méně závažných majetkových a drogových deliktů (právě osoby odsouzené za krádeže a drogovou trestnou činnost plní tuzemské věznice nejvíce a na nejdelší dobu). Diskutovat by se mělo i o možnosti dekriminalizace některých druhů jednání, například u zanedbání povinné výživy (neplacení výživného), byť takové opatření samo o sobě by neredukovalo vězeňskou populaci příliš výrazně (přibližně o 3 %). Dalším návrhem k diskuzi je legislativní změna, která by zamezila kumulaci několika trestů po sobě. Inspiraci můžeme najít v zahraničí, třeba v Lotyšsku recidivujícím pachatelům soud po spáchání dalšího trestného činu neukládá trest nový, ale upraví trest z předchozího rozsudku.
Kriminalita ve věznicích
Další část zvláštní
zprávy se zaměřuje na kriminalitu páchanou za zdmi věznic, ať už vězněnými
osobami, nebo příslušníky a zaměstnanci Vězeňské služby ČR. Za sledované období
let 2016 až 2018 státní zastupitelství zaznamenalo 986 případů vedených proti 1
217 vězněným osobám, které se týkaly aplikace nebo držení omamných a
psychotropních látek. Trestná činnost vězeňského personálu spočívala zejména v
pronášení mobilních telefonů, drog, neoprávněné propouštění balíků do věznice a
poskytování neoprávněných režimových výhod vězňům. Za dané období je evidováno
52 takových případů podezření z trestného činu ve vztahu k 61 osobám ve
služebním či zaměstnaneckém poměru u Vězeňské služby ČR.
Vedle stěžejní role veřejné žaloby v trestním řízení státní
zástupci dohlížejí také na zachovávání práv vězněných osob a zaměřují se na
problematiku nelidského zacházení a mučení. Dozorové aktivity státního
zastupitelství v oblasti této tzv. netrestní působnosti shrnuje třetí část
zvláštní zprávy. Z hodnocení vyplývá, že státní zástupci vykonávají tento dozor
řádně. Zásadní porušování práv vězněných osob zjištěno nebylo. K občasnému porušení
zákonných ustanovení při výkonu vazby, trestu odnětí svobody a zabezpečovací
detence dochází, a to zejména nesprávnou interpretací právního předpisu či
nedostatečně důsledným postupem Vězeňské služby. Tato porušení se daří
odhalovat a napravovat zejména formou příkazů, a to díky prověrkám, které
dozoroví státní zástupci ve věznicích provádí velmi pečlivě.
Zvláštní zpráva „Věznice“ je výsledkem několikaměsíční práce
specialistů celkem tří odborů Nejvyššího státního zastupitelství a kromě
analýzy současného stavu může sloužit jako podklad pro zodpovědné složky státní
správy a zákonodárce při přípravě systémových změn v oblasti vězeňství.
Článek je převzat od mluvčího NSZ Petra Malého
