Nejvyšší správní soud: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se musí zabývat pravdivostí výroků

Nejvyšší správní soud se zabýval pokutou, kterou dostala Televize Barrandov od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání za odvysílání pořadu Kauzy Jaromíra Soukupa. V tomto pořadu ze dne 12. 9. 2018 prý televize prezentovala pouze jeden vyhraněný pohled na problematiku působení nadnárodních společností v České republice a na státní investiční a dotační politiku. Šlo především o sporné výroky moderátora ve vztahu ke společnosti Škoda Auto. Za přestupek podle zákona o rozhlasovém a televizním vysílání proto Rada uložila televizi pokutu ve výši 400 000 Kč.

Nejvyšší správní soud potvrdil rozhodnutí Městského soudu v Praze, který letos v únoru rozhodnutí Rady zrušil. Nejvyšší správní soud předně upozornil na vnitřní rozpornost a neurčitost rozhodnutí Rady. Soud vzal dále v potaz, že pořad Kauzy Jaromíra Soukupa je pořadem publicistickým, ve kterém moderátor představuje svůj názor na určitou spornou problematiku. Míra tolerance vůči případným prohřeškům proti zákonem požadovaným zásadám objektivity a vyváženosti bude různá v závislosti na tom, půjde-li o pořad publicistický, či o zpravodajskou relaci. U publicistiky jsou požadavky objektivity a vyváženosti kladené zákonem na provozovatele televizního vysílání jiné než u zpravodajství.

Soud rovněž zkritizoval Radu za to, že se zcela odmítla zabývat pravdivostí informací, které Jaromír Soukup v pořadu přednesl. „Jakkoliv se občas uvádí, že dnešek je dobou „post-faktickou“, Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že na správnosti (a tedy pravdivosti) informací i dnes záleží,“ uvedl předseda senátu Zdeněk Kühn.

„Nelze jistě spravedlivě požadovat po Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, aby ověřovala každou spornou informaci, která v pořadu zazněla. Lze ale požadovat, aby Rada vzala do úvahy správnost informací přinejmenším tam, kde jde o údaje všeobecně známé nebo snadno dohledatelné, nota bene v situaci, kdy sama televize jejich pravdivost v řízení před Radou prokazovala. Rada tedy opravdu pochybila, neboť se přesností (pravdivostí) prezentovaných informací za těchto specifických podmínek odmítla zabývat“, uzavřel soudce Kühn.

(red)