Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněné, která jako referentka Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, jenž ve stavebním řízení působí jako druhoinstanční orgán, svým nedbalostním jednáním umožnila kolaudaci dvou bytových domů ve Špindlerově Mlýně vybudovaných v rozporu s územním plánem.
Nejvyšší soud posoudil dovolání obviněné referentky Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru územního plánování, jako zjevně neopodstatněné, neboť soudy prvního a druhého stupně dostatečně objasnily všechny rozhodné skutečnosti související s činností obviněných. Ve vydaném rozhodnutí se přitom vypořádal s námitkami obviněné, která svou trestní odpovědnost odmítala s tím, že její postup byl zákonný.
Podle dovolacího soudu však její výhrady byly neopodstatněné, protože soudy nižších stupňů řádně zjistily všechny okolnosti, za nichž k výstavbě v rozporu s územním plánem došlo. Soudy prokázaly, že obviněná úřednice naplnila znaky přečinu maření úkonu veřejné osoby z nedbalosti podle § 330 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. Nejvyšší soud úvahy soudů o vině obviněné shledal správnými, a proto potvrdil napadený rozsudek odvolacího Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byla obviněná referentka za uvedený nedbalostní přečin odsouzena k peněžitému trestu ve výši 40.000,- Kč.
Posuzovanému činu obviněné referentky krajského úřadu předcházelo trestné jednání někdejšího vedoucího odboru výstavby Městského úřadu ve Špindlerově Mlýně, který svými rozhodnutími umožnil v místě, kde územní plán města povoloval pouze stavby rodinných domů maximálně se třemi podlažími a třemi byty o celkové půdorysné ploše 150 m2, vybudovat i přes nesouhlas a opakované písemné podněty k přezkumu ze strany sousedů, dva pětipodlažní bytové domy, každý se 4 bytovými jednotkami, o půdorysné zastavěné ploše 281 m2 a 283 m2. I tento vedoucí odboru výstavby byl společně s obviněnou uznán vinným, avšak dovolání k Nejvyššímu soudu nepodal.
Obviněná jako referentka odboru územního plánování Krajského úřadu Královehradeckého kraje v postavení druhoinstančního orgánu, jenž má uloženo mimo jiné přezkoumávat pravomocná správní rozhodnutí obecných stavebních úřadů mimo odvolacího řízení na úseku stavebního zákona a stížnosti (podněty) osob směřující proti postupu obecných stavebních úřadů podle stavebního zákona, nejednala tak, jak by z titulu své funkce měla.
„Při přezkoumávání stížnosti směřující proti uvedenému vadnému postupu svým nedbalým přístupem, i přes opakovaně zaslané námitky ze strany stěžovatelů (majitelů sousedního rodinného domu), kteří upozorňovali na nezákonný stav, de facto umožnila kolaudaci staveb, jejichž povaha byla změněna v průběhu stavebních prácí zápisy do stavebního deníku, na což byla obviněná upozorňována, stejně tak i na to, že u staveb došlo ke změnám v rozporu s Územním plánem Města Špindlerův Mlýn, a nedbala na to, že lhůty pro zjednání nápravy marně proběhly,” konstatoval v odůvodnění Nejvyšší soud. Ten dále ve svém rozhodnutí podrobně vysvětluje, v čem její nedbalostní trestné jednání spočívalo, a z jakých důvodů jsou naplněny znaky přečinu maření úkolu veřejné osoby z nedbalosti podle § 330 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.
(red)
