Lidská invence je jedinečná

S členem představenstva ČAK Martinem Maisnerem o moderních technologiích, limitech umělé inteligence a tradičních nepřemožitelných „krojovaných“ advokátech

Někdy si říkám, že advokáti o moderních technologiích a o umělé inteligenci rádi mluví, ale ve skutečnosti se drží zpátky. Nemáte ten pocit?

Do jisté míry máte pravdu. Moderní technologie v advokacii jsou trochu jako UFO, kdekdo o nich mluví, ale málokdo je viděl. Jenže to je jen povrchní pohled, ve skutečnosti se díky nástupu počítačů a mobilních telefonů pomalu stávají všudypřítomnými. A pokud jste zmínil termín umělá inteligence, tak si je nutné nejdřív vymezit, o co vlastně jde. Pokud si ji někdo představuje jako Asimovovy roboty, tak tam opravu nejsme. Sofistikované počítačové programy s velkou mírou autonomního rozhodování jsou nicméně součástí spousty analytických aplikací, které se nyní zcela běžně používají. Počítačový program je vám dnes schopen vyhodnotit smlouvu, upravit ji a – popravdě řečeno – není velký problém nastavit ho tak, aby dokázal nějaký problém reálně rozhodnout. Jde jen o to do něj vložit vhodné parametry.

Jak je v tomto ohledu vývoj daleko?

Ve Spojených státech se například specializované programy vcelku běžně používají k predikci výsledku sporu.

Předpokládám, že to využívají velké advokátní kanceláře?

Ano, velké kanceláře a velké korporace, přičemž se ukazuje, že odhady učiněné pomocí počítačových programů jsou statisticky přesnější než odhady právníků. Ne snad v řádu desítek, ale jednotek procent. Něco podobného se ale dělá už poměrně dlouho. V minulosti se takto nasazovaly týmy právníků, takže jde vlastně jen o vylepšení tradičního prostředku.

Jde tedy o – v uvozovkách – dalšího právníka ve skupině, který se na tom odhadu podílí.

Ano. Pořád se samozřejmě pohybujeme v kategorii analýzy a opravdu jsem neslyšel o žádném případě, kdyby byl takový program použit k rozhodování v ostrém procesu.

Přesto je to mimořádně zajímavá záležitost, která vychází z předpokladu, že rozhodování je předvídatelné na základě důkazů, přičemž se vždy tvrdilo, že právo nelze „spočítat“. Záleží ale samozřejmě na typu právního problému. Jedna věc je spor o cenné papíry, ve kterém jde o přísné vyhodnocení smlouvy a jejího plnění, a druhá věc je například zvážení veškerých okolností v nějaké trestní kauze. Těžko také může program vyhodnotit, zda něco odporuje, či neodporuje dobrým mravům, protože jde o „strojově“ velmi těžko uchopitelnou kategorii.

Kde jsou podle vás hranice umělé inteligence?

Představě, že je stroj schopen vymyslet naprosto jakoukoliv smlouvu a aplikovat ji na konkrétní situaci, příliš nevěřím. Teoreticky to snad – pokud se vezmou v potaz všechny možnosti, kterých je ale takřka nekonečné množství – možné je. Určitě lze pracovat s různými moduly a preformulovanými články, jenže pro dokonalé vystižení konkrétní situace je podle mě potřeba lidská invence. Pořád přece musíte věřit, že napíšete smlouvu tak, jak ji ještě nikdo před vámi nenapsal. Možná to přeceňuji, ale lidská invence, která je schopná zkratky, podle mě do advokacie vnáší – a vždy bude vnášet – něco neopakovatelného.

Jaké inovace se prosadí v blízké budoucnosti, řekněme tak v horizontu deseti let?

Docela určitě půjde o elektronizaci spisů. Stále více se bude upřednostňovat jejich elektronická podoba a důkazy – pokud to tedy půjde – budou naskenované v nějakém zaručeném, certifikovaném formátu. Velmi intenzivně se nyní o sjednocení těchto standardů jedná na úrovni Evropské unie. I díky tomu se budou stále více využívat analytické programy k prohledávání spisů, v Americe budou kromě toho pátrat v rozsudcích po precedentech, u nás po judikátech a docela bezpečně budou hledat argumentaci v literatuře. Rozvoj, ke kterému v této oblasti došlo v poslední době, je obrovský.

Jak se to dotkne smluv?

Určitě se budou využívat „smart contracts“ programy, které za daných podmínek samy provedou určitou transakci, jakési vzory smluv, které si bude dotyčný obsluhovat sám, bude je moci upravit, něco do nich doplnit, a to bez asistence živého právníka. V mechanických, administrativně zaměřených a méně intelektuálně náročných věcech se informační technologie nepochybně uplatní, protože vypisovat stovky platebních příkazů člověk opravdu nemá zapotřebí.

V due diligence, tedy v právním auditu, se stroje využívají už dnes. Dřív se dokumenty kontrolovaly namátkově nebo se na to vyčlenila „tělocvična“ mladých právníků, kteří každý dokument museli projet ručně.

Jaký to bude mít dopad na živé lidi, na advokáty?

Pro advokáty z toho plyne především to, že se musejí neustále vzdělávat. Lidé se samozřejmě budou dál rozvádět, dál budou páchat trestnou činnost a bude je potřeba hájit, ale technologie mají obrovský vliv na všechny věci okolo – třeba na dokazování. Lidé kromě toho mají jiné problémy než dřív. Legitimním tématem tak dnes už třeba je elektronické obtěžování nebo právo být zapomenut. Ještě před 30 lety jste si přitom něco takového nepřečetl ani ve sci-fi.

Na druhé straně si přiznejme, že advokacie je svým způsobem konzervativní a tradiční povolání, a to včetně vystupování. Když přijdete k doktorovi, čekáte, že bude v bílém, a stejně tak když jdete advokátovi, předpokládáte, že bude nějak oblečen. Nemusí mít sice na sobě hned talár, ale pokud se před vás posadí v šortkách a tričku s mrkvičkou, nejspíš si asi řeknete, jestli je to ten správný člověk… Vy se smějete…

Jen mě pobavila ta „mrkvička“.

Za své peníze chcete mít zkrátka (chvíli hledá to pravé slovo) „krojovanou“ záležitost. Já vždycky mladým advokátům – když přišli v mikině a převlékali se až v práci – říkal: A mazej! Choď v oblečení už z domova a pokaždé, když se ráno podíváš do zrcadla, si řekni, jestli vypadáš jako právník, kterého by sis chtěl najmout, aby tě zastupoval u Nejvyššího soudu České republiky. V řadě případů je advokát persona, kterou za sebe člověk nasazuje, aby jednal s jeho protivníky, a chce, aby vypadal silný, nepřemožitelný – a když bude navíc i chytrý, tak se to může taky hodit.

To je nesporně bonus.

Svět se neuvěřitelně změnil. Představte si, že přijdete do romantické vinárny, kousek od vás budou – naproti sobě – sedět velice krásná holka a moc sympatický kluk, oba hledí do telefonu a chatují. A víte co? Oni chatují spolu. Úplně mi nepřipadá, že bych chtěl tímto způsobem provozovat svůj život, ale dnešní generace je taková. Mimořádně vzdělaná, ale částečně žije mimo reálný svět. Dnes mám už vnuky a dívám se na to tolerantně. Když lidé žili po válce v nedostatku, trpěli zase jinými představami – že bude všechno lepší, když budou hlasovat levou rukou a mávat červenou barvou, což nebyl pravda úplně ten nejlepší nápad.

Hodně se dnes mluví o e-advokacii nebo o zadávání právních služeb prostřednictvím internetu a mě trošičku rozčiluje, že se to bere jako úplně nová kategorie, jako bychom snad přecházeli od masožravců k vegetariánům. Ve skutečnosti jsou ale technologie jen nástroj. Advokacie je jen jedna a není přitom až tolik důležité, jestli je telefonní, počítačová nebo nějaká jiná. Vždycky nakonec jde o poskytování právních služeb konkrétnímu člověku v konkrétní situaci, a to za úplatu a podle etických pravidel advokátského stavu.

Jak už jsem říkal, advokát se musí stále učit, a pokud tvrdí, že nemusí, znamená to, že se nebezpečně blíží jeho profesní konec.

Jak na tento překotný vývoj reaguje advokátní komora?

Advokátní komora není všemocná organizace, která by mohla vývoj nějakým způsobem regulovat, ale může – a vlastně musí – svým členům pomáhat. Oblastí souvisejících s moderními technologiemi, do kterých komora zasahovala, je hned několik. Týkalo se to samozřejmě GDPR, ochrany osobních údajů obecně, ale také evropské směrnice proti praní špinavých peněz.

V případě GDPR nám bylo jasné, že musíme advokátům pomoci, a to hlavně „sólistům“ bez zázemí kanceláře, kteří se často v moderních technologiích moc nevyznají. Připravili jsme proto v souvislosti s GDPR metodiku, ve které bylo vše velmi názornou formou vysvětleno, a distribuovali ji jednomu každému advokátovi. Obtížná byla jednání s Úřadem pro ochranu osobních údajů, který na začátku zastával názor, že může advokátům kontrolovat veškeré spisy „jako kolekci“, ovšem my namítali: Pozor! To nemůžete, rádi vám ukážeme, jak s údaji nakládáme, ale ty samotné údaje ne, protože jde o porušení povinnosti mlčenlivosti. Zpočátku jsme se na tom nemohli shodnout, ale nakonec jsme myslím dospěli k vcelku rozumnému kompromisu.

Jak je to s bojem proti praní špinavých peněz?

Tam je to horší, protože existuje povinnost, že advokát musí některé transakce, které po něm klient požaduje, odmítnout a ty skutečně podezřelé by měl dokonce nahlásit. Jenže pro mě je představa advokáta, který chodí na úřad informovat o činnosti svého klienta naprosto protismyslná. Je to jako…

… možná porušení zpovědního tajemství.

Ano. Dosáhli jsme alespoň toho, že advokát, který se setká s podezřelou transakcí, nejde na úřad, ale hlásí to nejdřív advokátní komoře a ta teprve pokud dojde k názoru, že je to skutečně nutné, věc anonymně oznámí. Uznávám, že je to jaksi přes ruku, ale tomu nejhoršímu jsme snad dokázali zabránit.

Nejde alespoň o přímé narušení důvěry mezi advokátem a klientem.

Vychází to z mezinárodních závazků České republiky, a tak s tím moc dělat nemůžeme, ale tyto věci je nutné držet v rozumných mezích, protože advokáti opravdu nenapomáhají organizovanému zločinu a distribuci špinavých peněz. Stejné to bylo s domovními prohlídkami u advokátů. Orgány činné v trestním řízení dlouho nerespektovaly, že pod domovní prohlídky spadají i datová úložiště a tvrdily, že když to je jen „někde na serverech“, tak si mohou dělat, co chtějí. Trvalo to mnoho a mnoho měsíců, než se to podařilo zvrátit. Měly také ve zvyku pořádat tzv. fishing expeditions, kdy konkrétně neřekly, co přesně hledají, zabavily veškeré spisy a snažily se v nich najít cokoliv podezřelého. To je samozřejmě zakázané všude ve světě.

Vyučuje se podle vás ICT právo na českých právnických fakultách dostatečně?

Ne, samozřejmě že ne. Jenže ono je docela složité říci, jestli je vůbec ICT samostatnou kategorií práva. V různých soutěžích se za ně sice udělují různá ocenění (jedno takové – Právník roku – stojí Maisnerovi v polici nad hlavou – pozn. red.), ale do jaké míry jde o svébytnou odnož práva, si netroufám úplně říci. Z hlediska závazkového práva, vedení sporu i případné trestněprávní odpovědnosti jsou odlišnosti u ICT práva spíš technického než teoreticky právního rázu. Advokátů, kteří se ICT právem u nás do hloubky zabývají, také ve skutečnosti moc není – možná tak 20 lidí.

To se asi časem změní?

Nejsem si úplně jistý. Berte to tak, že spor ohledně nedodaného informačního systému se moc neliší od podobného sporu ve stavebnictví, akorát posudky zpracuje jiný znalec. Samozřejmě pokud se chcete v této oblasti pohybovat, musíte vědět, co je to blockchain, jak funguje bitcoin, případně ethereum, ale stejně si myslím, že do budoucna budou informační technologie součástí všeobecného vzdělání.

Často se mluví o budoucích soudních sporech kvůli nehodám autonomních aut, nepochybně se ale objeví také spory kvůli chybám různých analytických – třeba zrovna právnických – programů.

To bude zajímavé, i když princip je vlastně jednoduchý. Bude záležet na tom, čím ta chyba byla způsobená. Pokud bude chyba v programu, půjde o škodu způsobenou výrobcem, který jej špatně naprogramoval, a budete se obracet na něj. Pokud bude ale program v pořádku, jen byl špatně obsluhovaný nebo do něj byly vloženy chybné parametry, budete se muset obrátit na poskytovatele služby.

Po mnoha letech jste odešel z kanceláře ROWAN LEGAL. Proč? A čím se nyní zabýváte?

V ROWAN LEGAL jsem strávil celé čtvrtstoletí. To už je opravdu dlouhá doba, a tak jsme se dohodli, že odejdu. Zbavil jsem se díky tomu břemene odpovědnosti, která brzdila mé další aktivity. Jsem dnes úplně samostatný, pronajímám si kancelář v Burzovním paláci, věnuji se advokátní komoře, psaní – zrovna dokončuji knihu o sportovním právu –, učím v Plzni na katedře obchodního práva. Obzvlášť práce v komoře mě těší, protože cítím, že zejména z hlediska informačních technologií a ochrany dat se dá mnoho udělat. Zároveň chci, aby komora začala být konečně zajímavá i pro mladé advokáty.

Václav Drchal

Převzato z týdeníku EURO.