Komentář: Obranyschopná demokracie aneb proč stát nemůže být podnik

Ústavní soud opět ukázal, jak důležitou institucí je. Je dokonce tou poslední instancí, která může v Česku zabránit jakémukoli odklonu od liberální demokracie a svobodné společnosti. Dlouho očekávaný nález o ústavnosti zákona o střetu zájmů daleko přesahuje pouhý namítaný zájmový konflikt premiéra Andreje Babiše. 


Nález obšírně popisuje, do jaké situace jsme se v Česku v roce 2020 dostali a co musíme udělat, abychom nesklouzli k autoritářské formě vlády. Zákon, na který si s odkazem na Babiše u Ústavního soudu stěžoval prezident a skupina poslanců, podle soudců nikomu nebrání ucházet se o veřejnou funkci. Ústavní soud dal jasně přednost zájmům státu před zájmy jednotlivých politiků, kteří by si mohli bez této právní úpravy stát zprivatizovat. 


Teď si musejí vybrat – buď byznys, nebo politika. „Náš ústavní pořádek vyžaduje, aby se rozhodovali uchazeči o veřejnou funkci, nikoli aby stát změnil svou povahu tím, že se přizpůsobí osobní situaci a soukromým zájmům uchazečů,“ napsal soudce zpravodaj Jan Filip. 


Podle ústavních soudců je zcela akceptovatelná snaha zákonodárce zabránit koncentraci ekonomické, politické a mediální moci. V opačném případě by hrozila deformace demokratického režimu do podoby nějaké z jeho fiktivních či neliberálních variant, které dobře známe z celého světa včetně vyspělé Evropy. 
Podle soudce Filipa lze stávající úpravu zákona o střetu zájmů s klidem zařadit mezi soudobá opatření takzvané obranyschopné demokracie podobně jako například omezování výše výdajů na volební kampaně či státní kontrolu nad dodržováním pravidel pro její financování. Tyto normy byly v Česku uzákoněny v minulých letech v reakci na nástup hnutí ANO. 


Zákon o střetu zájmů je tedy zcela v souladu s ústavou a nebrání tuto zemi jen před Babišem, ale před jakýmkoli jiným vládcem, který by měl apetit na větší sousto než jen na svou politickou funkci. 

Jan Novotný