Dosáhnout na některé dávky je rok od roku těžší. Na vině je neměnná hranice životního minima

Životní minimum - ilustrační foto
Životní minimum - ilustrační foto

Takzvané životní minimum je jedním z nejdůležitějších pojmů zakotvených ve zdejším sociálním systému. Realizuje-li někdo příjmy, jež na tuto hranici nedosáhnou, vzniká mu automatický nárok na některé specifické druhy státní podpory. Problémem nicméně je, že splňovat toto kritérium je každým rokem náročnější. Částka vymezující životní minimum se nezměnila již sedm dlouhých let.

Životní minimum lze chápat jakožto hranici minimálních společensky přijatelných peněžních příjmů daného jedince, které mu postačí k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Jako takové je upraveno v zákoně č. 110/2006 Sb.

Existuje však ještě jeden relativně podobný pojem, jenž je potřeba v této souvislosti zmínit, a sice takzvané minimum existenční. Tímto termínem je pro změnu označována taková hranice peněžních příjmů, které sice rovněž postačí k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, tentokrát ovšem na úrovni umožňující pouhé přežití.

Jinými slovy, zatímco životní minimum vymezuje takovou hranici příjmů, s nimiž je možné žít stále ještě na relativně důstojné úrovni, v případě mimina existenčního dotyčnému jeho disponibilní peněžní prostředky postačí jen k tomu, aby vůbec přežil.

Kolik činí výše životního a existenčního minima?

Výše životního minima je posuzována pokaždé jinak. Rozhodujícím faktorem je počet členů v dané domácnosti. Je-li dotyčný sám, rovná se v jeho případě životní minimum částce 3 410 korun měsíčně. Pakliže s ním ve společné domácnosti žije někdo další, stanovuje se tato hranice podle následujícího klíče:

  • první osoba v domácnosti – 3 140 Kč,
  • každá další osoba v domácnosti, jež není nezaopatřeným dítětem – 2 830 Kč,
  • nezaopatřené dítě do 6 let věku – 1 740 Kč,
  • nezaopatřené dítě od 6 do 15 let věku – 2 140 Kč,
  • nezaopatřené dítě od 15 do 26 let věku – 2 450 Kč.

Existenční minimum může oproti tomu dosahovat pouze jedné konkrétní částky, a sice 2 200 korun měsíčně. Přesně tolik peněz vyplatí stát všem osobám, které se dožadují a zároveň již déle než půl roku i pobírají příspěvek na živobytí, ale současně nemají zájem o práci. Aby o tento nárok nepřišli, musejí si jeho příjemci za měsíc odpracovat alespoň 20 hodin dobrovolné veřejné služby. Nezaopatřených dětí, důchodců, osob starších 68 let a lidí v invalidním důchodu III. stupně se existenční minimum nicméně netýká.   

U koho se životní minimum stanovuje?

Za účelem vypočtení částky životního minima je potřeba nejprve vymezit takzvané společně posuzované osoby. Je to z toho důvodu, že ne vždy všichni lidé sdílející jeden byt či dům spolu rovněž automaticky žijí. Definici společně posuzovaných osob proto naplňují pouze:

  • rodiče a nezletilé nezaopatřené děti,
  • manželé nebo registrovaní partneři,
  • rodiče a děti nezletilé zaopatřené nebo zletilé, pokud tyto děti s rodiči užívají byt a nejsou posuzovány s jinými osobami,
  • jiné osoby společně užívající byt, pokud písemně neprohlásí, že spolu trvale nežijí a společně neuhrazují náklady na své potřeby.

Za společně posuzované osoby lze nicméně podle daného zákona označit i takové osoby, které se z důvodů soustavné přípravy na výkon budoucí práce, zdravotních či pracovních (včetně dobrovolnické služby) přechodně zdržují mimo byt.

Pakliže spolu tedy ve společné domácnosti žijí například matka se dvěma dětmi, přičemž jednomu z nich je pět let, zatímco druhému sedm, hranice životního minima se v jejich případě rovná 7 020 korunám měsíčně (3 140 + 1 740 + 2 140). Pokud by se jednalo o samostatný manželský pár, životní minimum by činilo 5 970 korun (3 140 + 2 830). U člověka žijícího samostatně by to bylo 3 410 korun za měsíc.

Jakých příjmů se životní minimum týká?

Všechny příjmy jedince, potažmo společně posuzovaných osob, k nimž se pro účely stanovení životního minima přihlíží, jsou příjmy čisté a jako takové zahrnují:

  • příjem z pracovní činnosti,
  • příjem z podnikání,
  • příjem z kapitálového majetku,
  • příjem z pronájmu,
  • důchody,
  • dávky nemocenského pojištění (mateřská, nemocenská, ošetřovné apod.),
  • dávky státní sociální podpory (např. rodičovský příspěvek) a ostatní sociální dávky,
  • podporu v nezaměstnanosti a při rekvalifikaci,
  • výživné.

Co se do těchto čistých příjmů nezapočítává, jsou mimo jiné naopak:

  • příspěvky či doplatky na bydlení a další jednorázové sociální dávky,
  • příjmy z prodeje nemovitosti,
  • náhrada škody v důsledku živelné pohromy,
  • sociální výpomoc ze strany zaměstnavatele,
  • stipendia,
  • odměny za darování krve,
  • daňové bonusy,
  • příspěvky na péči (v okruhu společně posuzovaných osob).

Kompletní výčet všech výjimek, které se pro účely stanovení životního minima do čistých příjmů nepočítají, lze nalézt na stránkách ministerstva práce a sociálních věcí.

Na co mají lidé s těmito příjmy nárok?

Jak již bylo řečeno, životní minimum slouží jako hranice vymezující nárok jedince, potažmo společně posuzovaných osob na přiznání některých pro ně poměrně zásadních sociálních dávek, například takzvané pomoci v hmotné nouzi. Pod tímto označením se skrývají:

Své uplatnění ovšem životní (i existenční) minimum nalezne rovněž v rámci dávek, jejichž účelem je zabezpečení adresné pomoci rodinám s dětmi ve stanovených sociálních situacích. Konkrétně se pak jedná o přídavky na děti či porodné. Jistou roli hraje i při stanovování výše dávek na základě pěstounské péče, pro určení alimentů či v případě exekuce.

Kde o tyto dávky žádat?

Ti, jejichž čisté příjmy na hranici životního minima nedosáhnou, mohou o výše zmíněné dávky pomoci v hmotné nouzi a státní sociální podpory požádat na místně příslušném úřadu práce.