Vláda na konci března změnila právní základ ochranných opatření vydávaných v souvislosti s šířením koronavirové nákazy a podle mnohých doborných komentářů tím ztížila uplatňování náhrady škody za zavřené provozy. Opatření vlády v souvislosti se šířením koronaviru byla původně vydávána na základě krizového zákona. Nově jsou však vydávána na základě zdravotního zákona ministerstvem zdravotnictví a nikoli vládou. Tuto změnu přitom vláda odůvodnila tím, že opatření dle zdravotního zákona mohou být přijímána operativnějším způsobem i po skončení nouzového stavu. Podle výkladu této změny od advokátní kanceláře Petráš a Rezek však lze o náhradu škody úspěšně žádat i po 24. březnu, kdy vláda přešla na nový právní základ pro vydávání ochranných opatření.
Hlavní odlišnosti mezi starým a novým právním základem spočívají v nutnosti prokazovat zavinění. Zatímco krizový zákon náhradu škody výslovně upravuje, zdravotnický zákon žádnou takovou zvláštní úpravu neobsahuje. Jediným způsobem, jak by bylo možné se po 24. březnu domáhat náhrady škody ze strany státu, je tedy případ nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu během celostátní karantény. Zatímco v případě krizového zákona je stát objektivně odpovědný za všechny škody a není tedy nutné prokazovat jeho zavinění, v případě opatření na základě zdravotnického zákona budou muset poškození prokazovat nejen škodu, ale i porušení zákona ze strany státu.
„Považujeme za nepochybné, že motivem vlády k přijetí výše uvedené změny bylo zbavení se odpovědnosti státu za škody způsobené především v souvislosti s ochrannými opatřeními ukládajícími povinný zákaz výkonu některých činností či uzavírání provozoven,” tvrdí například advokát Filip Petráš.
Přestože není možné v současnosti v dané věci podat jednoznačný závěr, advokátní kancelář Petráš a Rezek zveřejnila výklad, podle kterého by nemuselo dojít k zamýšlenému účinku vyhnutí se odpovědnosti státu za vzniklé škody ani po 24. březnu, jelikož ochranná opatření vydaná ze strany ministerstva zdravotnictví podle zdravotnického zákona nadále naplňují definici krizového opatření ve smyslu ustanovení § 2 písm. b) ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) krizového zákona, a pouhým odkazem na úpravu zdravotního zákona tak není možné změnit podstatu dosavadních ochranných opatření.
„Tento závěr je podpořen skutečností, že opatření ministerstva zdravotnictví jsou nepochybně vydávána v souvislosti s vyhlášeným nouzovým stavem při boji proti šíření nákazy koronaviru, a dále že se opatření ministerstva zdravotnictví shodují s dříve vydanými ochrannými opatřeními vlády dle krizového zákona, respektive že povinnosti osob tímto způsobem ukládané ještě dále rozvíjejí a fakticky je zpřísňují,” uvádí v analýze Filip Petráš. Současně jsou podle něj veškerá opatření dodatečně „brána na vědomí“ prostřednictvím jednotlivých usnesení vlády, čímž de facto dochází k jejich schválení a převzetí odpovědnosti za jejich obsah v souladu s ustanovením § 6 krizového zákona.
Jasnou odpověď, zda bude možné nárokovat náhradu škody i za období po druhém prodloužení ochranných opatření od 24. března, ale pravděpodobně přinesou až následné soudní spory státu s poškozenými obchodníky či restauratéry. Vláda totiž slovy ministryně financí Aleny Schillerové jakoukoli odpovědnost za propad tržeb v důsledku zavření provozoven odmítá.
Tato skutečnost však nemá podle advokátů z kanceláře Petráš a Rezek jakéhokoliv dopadu na škody vzniklé za účinnosti ochranných opatření vlády dle krizového zákona (tj. v období od 12. do 23. března), které by měly být nahrazeny na základě písemné žádosti podané postupem dle ustanovení § 36 odst. 5 krizového zákona.
(red)
